Pojďme spolu nakouknout

Než začneme: víte, kolik plochy je pro základnu Proglasu na současné Barvičově 85? Celkem 895 čtverečních metrů, ve dvou budovách, na čtyřech místech.
Na Olomoucké bude k dispozici 1225 čtverečních metrů v jednom jediném prostoru, doplněno 55 čtverečními metry sklepního skladu ve vedlejší budově. Tedy zhruba 1,4× více prostoru. Vzhledem k vyššímu poměru užitečné plochy (méně schodišť a chodeb) hovoříme o 1,5násobku Barvičovy.
Budeme prosím opatrně našlapovat a uhýbat před sádrokartonáři, elektrikáři, zedníky, vzduchotechniky. Aby se jim něco nestalo, kdyby o nás zakopli.
Nejprve se podíváme na půdorys plochy, jejíž podlaha je ve výšce 8,5 m; je to tedy druhé poschodí, třetí nadzemní patro.
Zde je:

A víte co? Než se plést pod nohama řemeslníků, přenesme se o pár týdnů po proudu času, řekněme do března 2021, kdy už je víceméně všechno hotovo. OK, platí? Nuže, vzhůru!

Pojďme se projít od výtahu:
Jdeme po zelené šipce, bereme za kliku a vstupujeme na recepci. Usměvavá asistentka nás vítá; ví, že jdeme do kaple na modlitbu. U vstupní stěny si odkládáme kabáty a deštníky. Někteří usedají ke stolečkům - je ještě čas, jiní si odskočí na WC, tedy chodbou zpět.

Paní asistentka přináší vodu a kávu, umí snad všechny druhy. Popovídáme o počasí a o tom, jak to bývalo za našeho mládí. Za patnáct minut vysíláme.

Zvedneme se, sklenice bereme s sebou a dveřmi vpravo procházíme přes Knihovnu,

chodbičkou kolem Koncertního studia J a po schodech do předpokoje kaple. Naproti je nová režie Duchovního programu, Alžběta. To je to okno vpravo.

Z ní vychází pan zvukař, vítá nás a připomene základní prvky online modlitby. Vstupujeme do kaple, jdeme až na stranu svatostánku. Zvukař nás úsměvem a vlídným slovem z reproduktoru uklidní. Hraje znělka, po ní se rozsvěcuje světlo. Modlíme se jako obvykle, šlo to jako po másle.
O půl hodiny později světlo zhasíná, my vydechneme, napětí poleví. Blahoslavená Restituta Kafková by si právě teď dala pivo. Hm, nic není dokonalé, pravila Liška od Malého prince.

Vracíme se, na schodech nakoukneme do Koncertního studia, obdivujeme nejvíce studio David před námi, za sebou máme dvojici režie/studio Slyš.to, kde vznikají audioknihy. Krátce se zastavíme v knihovně, v jejím koutě si cosi připravuje známá moderátorka, zatímco o kus dál jistý redaktor tiše telefonuje.

Vracíme se do recepce a až nyní si všímáme pěkné galerie fotoobrazů známého umělce. Výstavy se mění každé tři až čtyři měsíce. Prohlédneme si je.

Paní asistentka nám dovolí nakouknout do prostor za zády. Míjíme místnost techniků, jdeme kolem open space redakce zpravodajství – je to tu jako v úle – a hledíme na domek v domě, na blok studií a režií, jejichž jména známe z Barvičovy:

Na odbavovací režii Gabriel se studiem Maria, malé studio Benjamin se střižnou Samson a na novou režii Hudebního vysílání Michael. Domek lze obejít z obou stran. Nemají tu jednosměrky, ale přece jdeme instinktivně vpravo, že ano. Z okének hledíme do zeleného atria této jinak industriální budovy. Po špičkách vcházíme do takzvaného tichého redakčního prostoru, kde se lidé soustředí na tvorbu textů, se sluchátky stříhají své nahrávky z terénu a – támle za sklem je nějaká porada. Určitě velmi důležitá.

Vlevo vzadu hledíme na ředitelnu, vpravo na kancelář hudebních redaktorů a za ní vpravo jsou schůdky do odpočinkového sektoru – pro relax moderátorů a třeba těch, kteří například měli noční službu.

Vracíme se, potěšeni novým dělným prostředím, od paní asistentky dostáváme pamětní kartičku, ptáme se jí, kudy ven, protože jsme přišli tak dávno, že si to už nepamatujeme. Na obrazovce ještě koukneme, v kolik komu co jede: jednomu šalina, druhému trolejbus, třetímu autobus, čtvrtému auto, pokud je dole dobře nezajistil ruční brzdou, haha. Ale vlastně ne, všechno je tu na rovině. Loučíme se, já se vracím. Koutkem ucha zaslechnu  ještě: "Dobře, že se přestěhovali, je to vzdušné, účelné a na nádraží jsme za sedm minut. Fakt dobrý. Jo, a všimla sis, že tam vlevo ještě chybí garnýže a závěs? Zas ještě něco pošlu, ať to naše rádio máme ještě pěknější..."

Rádiem vás rád provedl Martin Holík