Inspirovali nás věrozvěstové: Jak by hlásali dnes?

Inspirovali nás věrozvěstové

Z přílohy Katolického týdeníku č. 34
Mons. MARTIN HOLÍK je zakladatelem a dlouholetým ředitelem Radia Proglas. Na několik otázek odpověděl své bývalé šéfredaktorce Marii Blažkové.

Od založení rádia v rukách křesťanů uplynulo pětadvacet let. Jaké to byly roky?

Byly dobré, požehnané. Čas růstu i hledání, prudkého rozvoje technologií, nacházení místa mezi ostatními sdělovacími prostředky, čas srůstání nabídky a poptávky, kdy se vzácná služba stala běžnou. To je v době informačního přetlaku moc dobře.

Říkáš, že žijeme v přetlaku informací. Nabobtnává zejména internetová nabídka. Přežije rádio jako živé, každodenní médium?

Právě tento informační přetlak je dobrý důvod pro existenci Proglasu. V množství tiskovin a elektronických sdělovacích prostředků komerčních i veřejnoprávních, seriózních i bulvárních, poctivých i dezinformačních je tu médium, které se uchází o důvěru posluchačů. Přidává profesionalitu a nasvěcuje události očima křesťanů. Nezapleveluje reklamou. S nadsázkou bych řekl, že jsme normální.

Každý, kdo chce a umí to, si ale přece všechno stáhne nebo poslechne on-line z audioarchivu.

Technologie umožňují téměř cokoli získat on-line, ale nějak se tam ty pořady musejí dostat, musí je někdo vytvořit. A například modlitbu neuskladníš. Souznění s živým člověkem – byť vzdáleným někde za mixážním pultem – nenahradíš. Navíc sám na sobě často cítím, že si po příchodu domů rád zapnu „něco slušného“, a nemám sil pátrat v archivech, co by mě zrovna mohlo zajímat.

K čemu dalšímu je existence Proglasu dobrá?

K hrdosti na společné dílo. Jsem z generace, která si musela v socialistickém nedostatku čehokoli pomáhat vynalézavostí, recyklací materiálů, pracovitostí. Když pak jdete po letech s malým klukem  kolem vysokého smrku a prohodíte: „Ten smrk jsem sázel já,“ pohlédne na vás s údivem: „Ty už jsi tak starý!“ Ale vy máte radost z tehdejšího společného díla, které doslova zapustilo ko- Inspirovali nás věrozvěstové: Jak by hlásali dnes?

řeny. Právě tak je to s Proglasem. Není to jen dílo tvůrců, ale desetitisíců podporovatelů a uživatelů v naší republice i v zahraničí. A my v té štafetě pokračujeme. I přestěhováním na Olomouckou chceme jít dál. Několik vznikajících rádií v rukách křesťanů v Evropě se skutečně naším cyrilometodějským příběhem inspirovalo a daří se jim.

V čem konkrétně byla misie moravských věrozvěstů pro rádio podnětná?

Konstantin s Metodějem se připravili, naposlouchali dialekt, vytvořili písmo, přeložili podstatné texty a vyšli s tím nejlepším, co měli v srdci a hlavě. Byli naprosto současní, s očima upřenýma k zítřku. Říkával jsem při založení Proglasu, že děláme, co by dělali oni, kdyby přišli v našich časech – měli by na zádech VKV vysílačku, případně nějakou moderní technologickou vychytávku.

Mnozí tvrdí, že jsme dnes především civilizací obrazu.

To ano. Dnes ve škole snad není předmět, kde by se neužíval dataprojektor. K tomu ovšem potřebujete oči i uši. U rozhlasu vám stačí uši – to je jedinečné. Trvá také potřeba „být doprovázen“. Komerční rádia fungují jako oblíbené zvukové pozadí, ČRo Plus jako důvěryhodné informační médium. Proglas existuje proto, že doprovází člověka za volantem, u žehlicího prkna, u stolku s hořící svíčkou, v nemoci i v samotě. Skrytě si jej občas poslechne člověk se semínkem víry, popláče si s ním ten, komu právě zemřel někdo blízký. Takže i když Proglas nabízí téměř vše také v audioarchivu, za nejcennější považuji právě funkci důvěryhodného doprovázení.

Co dalšího je podle tebe důležité?

Radio Proglas potvrzuje, že je dobré setrvat ve společenství lidí, které říká, že Bůh je, že miluje svět a nás v něm a že ve hmotě vesmíru je všudypřítomnou láska. S tímto vědomím pak užívat všeho s mírou, v radosti. I rádia.

Jaké to je, šéfovat Proglasu?

Je nesnadné stále vyvažovat potřeby zaměstnanců s potřebami instituce. Se štěstím umí nově přijímaný pracovník potřebnou profesi, má ji rád a je v ní dobrý. Jsou ovšem činnosti, které nechce dělat nikdo. Pak následují pokusy a provizoria. Navíc rádio po pětadvaceti letech už není pro zaměstnance ani tak srdeční záležitost jako spíše příležitost výdělku za dobrou práci v příjemném kolektivu. A při poměrně nízkých mzdách u nás je nabíledni, že tu lidé leckdy dlouho nevydrží. Zato mám radost, že Proglas dorostl ve všech třech směrech, které jsme léta promýšleli. Tedy sdělovat témata uvnitř církve, potažmo mezi křesťany, doprovázet věřící a nenásilně evangelizovat hledající. Také jsem rád, že se vydařil start našeho audionakladatelství Slyš.to.

Jakou metodou Proglas „nenásilně evangelizuje“?

Skrze to, co mají lidé rádi. Někdo si rád poslechne vážnou hudbu, jiný každodenní pohádku pro děti, katechumen vyhledá vzdělávací cykly. Nejvíce příležitostných posluchačů má pak Proglas díky oblíbeným kapelám a písničkářům. Ty nevybíráme dle toho, zda a nakolik jsou věřící, ale jiskřičku Boží lásky a dobroty chceme nabídnout ve všem, co v Proglasu zaznívá.

Regiony

Regiony

Díky vám!