Roman Kabelka a jeho čtyřnohý pomocník

Romane, narodil jste se v roce 1982 s vrozeným postižením zraku. Jak jste studoval?
Chodil jsem jak do školky, tak do školy pro zdravotně postižené. Pak jsem se už integroval vstupem na Biskupské gymnázium v Brně. Následovalo studium na fakultě informatiky Masarykovy univerzity.

S tímto magisterským vzděláním jste se pak dlouho věnoval čemu?
Vždy jsem se točil okolo počítačů, nejdřív v sociální oblasti, to znamená, že jsem učil v Tyflocentru nevidomé využívat počítač jako kompenzační pomůcku.
Přitom jsem zároveň pracoval na testech přístupnosti webových stránek a aplikací. Zkušenosti vývojáře i uživatele využívám pro práci v marketingovém oddělení IT firmy.

Jak jste se dostal do Proglasu?
Na doporučení kolegyně Jany (též zrakově postižená, pozn. red.). Pracovat se zvukem bylo vždy mým velkým přáním; ve volném čase se už od gymnaziálních let zabývám mixováním DJsetů, chodil jsem za spolužáky obdobně založenými na konzultace, dělali jsme nahrávky.

Co říká na tento poněkud přece jen nový druh práce Vaše rodina?
Jsou rádi, protože vědí, že mě to baví. Myslím, že mi fandí.

Já nemohu než vyslovit obdiv k pečlivosti a zejména svižnosti Vaší práce. Těší Vás to tady?
Velice, a vidím, v čem se mohu dál zdokonalovat; zkouším zde nové postupy. S kolegy jsme například našli – je s podivem, jak málo lidí na světě se tím zabývá - přístupný SW, který umí ovládat mixážní pulty nejen tlačítky na něm, ale také z mého vlastního prostředí. Nastavovat konfiguraci, přepínat obrazovky, měnit parametry a podobně.

Jak vám v práci pomáhají vaši pomocníci, vodicí psi?
Velmi. Snídani jim dávám až ráno v práci, o to mají větší motivaci, chodí sem rádi. Elon je mladý a velmi jej vše zajímá. Jakmile ale uslyší něčí hlas reproduktoru, usne. Starší Edison byl zvyklý spíše na pomalejší režim, u rodičů si ve věku dvanácti let užívá zaslouženého důchodu. Lidé z Proglasu je mají rádi.

Dobrá léta přeje Martin Holík.

Pozn. 12. 11. 2022
Romanův pomocník Edison důstojně zakončil své pozemské působení v kmetím věku, po krátké těžké nemoci, děkujeme za jeho jedinečné služby!

Tento rozhovor vyšel v placené příloze Katolického týdeníku 46/2022.